Životní prostředí (Environmental), témata týkající se zaměstnanců a společnosti (Social) a řízení a správa firmy (Governance) představují hlavní pilíře rámce udržitelnosti. Firmy v EU budou muset nově uvádět ve svých výročních zprávách informace, jak se těmto tématům věnují, společně s konkrétními čísly. Regulaci mají pomoci rozhýbat tzv. ESG investice, které mají objemem překonat ty běžné již v roce 2025.
Evropská unie v posledních letech přestává sledovat čistě fiskální zájmy a cíle. Svoji pozornost v posledních letech upírá mj. také k udržitelnému rozvoji prostředí. V důsledku těchto aktivit Evropské unie se především v obchodních vztazích začíná stále více užívat výrazu ESG. Pro podnikatele to bude mít v budoucnu zásadní dopady.
Téměř 80 procent středoevropských firem hlásí rostoucí poptávku zákazníků po udržitelných produktech, vyplývá z průzkumu Deloitte. Většina společností na změnu jejich chování aktivně reaguje, ale v měření dat zatím tápou.
Mají krásné a funkční produkty, přesto někteří výrobci ztrácí zákazníky. Proč? Nejsou dostatečně udržitelní a sociálně odpovědní. Či snad lépe řečeno, nejsou „dostatečně ESG“. Někteří spotřebitelé dokonce při výběru zboží sledují to, jak ohleduplný je vůči planetě celý dodavatelský řetězec.
Přístup firem k udržitelnosti se většinou liší na základě jejich velikosti. Zatímco menší podniky vidí v povinném reportingu často především administrativní zátěž, naprostá většina těch velkých pochopila, že pokud se aktivně do celé problematiky ESG nezapojí, ztratí konkurenční výhodu – ať už při získávání zákazníků, či obchodních partnerů.
Přesto, že ESG reporting může přinášet pozitivní aspekt, je potřeba zhodnotit i jeho negativní stránky. Jednou z nejzřejmějších negativních stránek ESG reportingu je finanční náročnost. Pro firmy, zejména pro menší subjekty, může být implementace a provádění komplexní analýzy a reportování ESG údajů velmi nákladná záležitost. Zavedení potřebných systémů, školení zaměstnanců a provádění auditů může vyžadovat značné finanční prostředky, což může být pro mnohé podniky překážkou. Tyto aspekty se budou odrážet ve vyšších cenách vyráběných produktů a snižováním konkurenceschopnosti na trhu. K zamyšlení může být i otázka: Nesměřuje snad ESG k centrálně plánované ekonomice?
Stoupenci ESG tvrdí, že velké problémy nedokáží řešit ani vlády, ani charitativní organizace, ale lze je řešit pouze skrz jakési partnerství soukromého a veřejného sektoru. A tak prolamují dříve stanovené hranice mezi soukromým a státním.
A nejde jen o mediální kampaň. Aktivisté ESG jsou mnohem dál. Stylizovali se do jakýchsi zprostředkovatelů morálky požadujících celospolečenskou reformu a ve jménu vyššího dobra se nezdráhají si tyto reformy vynucovat. A tak se stalo, že dnes žijeme v zemi, kde skupina korporací, které lze označit za „kartel ESG“, může činit rozhodnutí, která se týkají morálních a politických otázek země, aniž by jim kdokoli udělil jediný hlas.
Jak řešit rasovou nespravedlnost nebo ekologii? To jsou dost důležité otázky, které bychom měli vyřešit svobodnými volbami skrze politiky, kteří se veřejně zodpovídají. Šéfové korporací ale rozhodují o celospolečenských otázkách a rozhodují o chodu celé ekonomiky, aniž by za to nesli svou zodpovědnost. Toto je podstatou toho, proč se Evropa stala ekonomickým skanzenem a proč se do budoucna ještě víc propadne.
Lucie Malinovská, ALFUN a.s.
Zdroje:
https://www.denik.cz/hlasy-deniku/ekonomicky-upadek-ma-nazev-esg-20231226.html
Životní prostředí (Environmental), témata týkající se zaměstnanců a společnosti (Social) a řízení a správa firmy (Governance) představují hlavní pilíře rámce udržitelnosti. Firmy v EU budou muset nově uvádět ve svých výročních zprávách informace, jak se těmto tématům věnují, společně s konkrétními čísly. Regulaci mají pomoci rozhýbat tzv. ESG investice, které mají objemem překonat ty běžné již v roce 2025.
Evropská unie v posledních letech přestává sledovat čistě fiskální zájmy a cíle. Svoji pozornost v posledních letech upírá mj. také k udržitelnému rozvoji prostředí. V důsledku těchto aktivit Evropské unie se především v obchodních vztazích začíná stále více užívat výrazu ESG. Pro podnikatele to bude mít v budoucnu zásadní dopady.
Téměř 80 procent středoevropských firem hlásí rostoucí poptávku zákazníků po udržitelných produktech, vyplývá z průzkumu Deloitte. Většina společností na změnu jejich chování aktivně reaguje, ale v měření dat zatím tápou.
Mají krásné a funkční produkty, přesto někteří výrobci ztrácí zákazníky. Proč? Nejsou dostatečně udržitelní a sociálně odpovědní. Či snad lépe řečeno, nejsou „dostatečně ESG“. Někteří spotřebitelé dokonce při výběru zboží sledují to, jak ohleduplný je vůči planetě celý dodavatelský řetězec.
Přístup firem k udržitelnosti se většinou liší na základě jejich velikosti. Zatímco menší podniky vidí v povinném reportingu často především administrativní zátěž, naprostá většina těch velkých pochopila, že pokud se aktivně do celé problematiky ESG nezapojí, ztratí konkurenční výhodu – ať už při získávání zákazníků, či obchodních partnerů.
Přesto, že ESG reporting může přinášet pozitivní aspekt, je potřeba zhodnotit i jeho negativní stránky. Jednou z nejzřejmějších negativních stránek ESG reportingu je finanční náročnost. Pro firmy, zejména pro menší subjekty, může být implementace a provádění komplexní analýzy a reportování ESG údajů velmi nákladná záležitost. Zavedení potřebných systémů, školení zaměstnanců a provádění auditů může vyžadovat značné finanční prostředky, což může být pro mnohé podniky překážkou. Tyto aspekty se budou odrážet ve vyšších cenách vyráběných produktů a snižováním konkurenceschopnosti na trhu. K zamyšlení může být i otázka: Nesměřuje snad ESG k centrálně plánované ekonomice?
Stoupenci ESG tvrdí, že velké problémy nedokáží řešit ani vlády, ani charitativní organizace, ale lze je řešit pouze skrz jakési partnerství soukromého a veřejného sektoru. A tak prolamují dříve stanovené hranice mezi soukromým a státním.
A nejde jen o mediální kampaň. Aktivisté ESG jsou mnohem dál. Stylizovali se do jakýchsi zprostředkovatelů morálky požadujících celospolečenskou reformu a ve jménu vyššího dobra se nezdráhají si tyto reformy vynucovat. A tak se stalo, že dnes žijeme v zemi, kde skupina korporací, které lze označit za „kartel ESG“, může činit rozhodnutí, která se týkají morálních a politických otázek země, aniž by jim kdokoli udělil jediný hlas.
Jak řešit rasovou nespravedlnost nebo ekologii? To jsou dost důležité otázky, které bychom měli vyřešit svobodnými volbami skrze politiky, kteří se veřejně zodpovídají. Šéfové korporací ale rozhodují o celospolečenských otázkách a rozhodují o chodu celé ekonomiky, aniž by za to nesli svou zodpovědnost. Toto je podstatou toho, proč se Evropa stala ekonomickým skanzenem a proč se do budoucna ještě víc propadne.
Lucie Malinovská, ALFUN a.s.
Zdroje:
https://www.denik.cz/hlasy-deniku/ekonomicky-upadek-ma-nazev-esg-20231226.html
